Cvičení s dětmi od 1,5 roku

matka cvičí s dvouletým dítětem

Pohyb klíčový pro správný tělesný i psychický vývoj dětí i kolem druhého roku života. Objevte cviky pro děti a zjistěte, čeho se vyvarovat.

Téměř všechny děti ve věku okolo dvou let mají několik společných znaků. Bohužel, především těch nemilých. Toto období se nazývá obdobím „stagnace“, a tak hodiny cvičení i jakékoliv další vyžadování spolupráce mnohdy končí zpocenými rodiči a vzteklými, válejícími se dětmi. Přesto se dají najít cesty, jak dítě rozvíjet.

 

Cvičením lze předcházet vážnějším úrazům na hřišti

Pokud jde o pohyb, je věk 1,5 roku tím hraničním, kdy by mělo každé dítě začít samo chodit. Když tomu tak není, nastupuje ke slovu neurologie a rehabilitační cvičení.

Společné hodiny cvičení jsou koncipovány podobně jako u dětí mladších, ale, jak přiznává instruktorka pohybové výchovy Mgr. Pavla Štěpánová, je zase o kousek obtížnější „zavděčit se“.

„Každá lekce cvičení se tak musí rozdělit doslova na minuty, protože děti u ničeho déle nevydrží,“ popisuje cvičitelka. „Tohle období je nejsložitější na cokoliv, co po dětech vyžadujeme.“

Nadále se procvičuje především hluboký stabilizační systém (malé svaly podél páteře) na velkých i malých balonech (tzv. overballech).

Mnohem více se pak zařazují prvky lezení, prolézání, vylézání a další cviky, které dětem umožňují „osahat si“ méně bezpečné situace. „V reálném životě se díky tomuto nácviku nestane tak jednoduše ošklivá nehoda například na dětském hřišti na prolézačce,“ vysvětluje Pavla Štěpánová. „Tělocvična je pod dohledem, a je tak relativně bezpečným prostředím pro zkoušení různé dětské akrobacie.“

Koordinace pohybů a orientace v prostoru

Po přivítání básničkou následuje překážková dráha, kterou děti proběhnou a prolezou. Oproti těm mladším už si na ní zkouší cviky těžší na koordinaci pohybů a orientaci v prostoru. Dvouleté děti tak za pomoci maminek přecházejí přes kladinu, válejí sudy, vylézají na žebřiny nebo skáčou na trampolíně a kloužou se na klouzačce.

Řízené cvičení pak instruktorka vkládá mezi tuto, na první pohled volnou zábavu. Vždy jeden nebo dva cviky, při kterých se podaří udržet děti při spolupráci.


Všechno nebo nic, ale hlavně bez mámy...

I tentokrát platí, že nemá smysl nutit děti k věcem, do kterých se jim nechce.

„Obvyklé v období stagnace bývá, že děti nechtějí dělat vůbec nic a nebo naopak všechno, ale jen samy,“ upřesňuje P. Štěpánová. „A to, co uměly dosud, třeba úplně přestanou dělat.“

Receptů na takový vzdor je několik, ale sto procent úspěchu nezaručuje ani jeden z nich.

  • Můžeme se pokusit převést rychle pozornost na něco jiného, dítěte si přestat všímat, v horším případě pak například úplně změnit prostředí a jít na chvíli třeba ven z tělocvičny na chodbu.
  • Velkou službu nám může udělat například starší sourozenec nebo na lekcích jedno starší dítě. Touha napodobovat totiž velmi často znamená, že se dvouleté dítě rázem přestane vztekat a velmi poslušně zkouší dělat to, co „dospělejší“ sourozenec umí už výborně. 

Ztráta strachu z dětského kolektivu

Důležitější roli než dosud, začíná zastávat kolektiv. Ve věku kolem dvou let už je taková půlhodinka cvičení vlastně tréninkem na prostředí školky.

„Děti se díky pravidelným návštěvám lekcí cvičení nebojí kolektivu,“ vysvětluje cvičitelka.

Malí cvičenci si sice zatím neumí hrát spolu, toto období nastává až kolem věku 3 let, ale i fakt, že si hrají souběžně vedle sebe, má vliv na vnímání ostatních jako součásti nějakého celku. Děti se díky tomu nestydí, jsou společenské a lépe si zvykají na cizí prostředí.

TIPY NA CVIKY A HRY S DĚTMI

Medvědí krok

Dítě chytneme za ruce a necháme je stoupnout na naše nohy. Takto společně pak „chodíme.“ Cvikem se procvičuje souhra součinnosti s rodičem.

Válení sudů

Necháme dítě válet sudy po žíněnce nebo doma po koberci. Zpočátku to dítě dělá „šikmo,“ trénujeme tak jeho prostorovou orientaci.

Skákání na trampolíně

Nemáte-li doma k dispozici trampolínu, nevadí. Lehce jí nahradí například matrace na posteli. Dítě skáče společně s rodičem. Nacvičuje se tak lepší rovnováha.

Papírová bitva

Dáme dětem papíry, aby je mačkaly (rozvoj jemné motoriky) a házely po sobě.

Co určitě NEDĚLAT?

I když je dvouleté dítě samo od sebe všehoschopné, pokud jde o pohyb, stále bychom se měli vyvarovat určitých věcí, které by mu mohly do budoucna uškodit.

  • Všechny prudké doskoky a seskakování z výšky mají neblahý vliv především na klouby.
  • Visy za ruce nebo za nohy jsou možné až po druhém roce věku, také při nich totiž trpí klouby.
  • Kotrmelce jsou vhodné až po třetím roce věku. 

Pro správný vývoj pohybového aparátu dítěte můžeme dělat mnohé už odmalička. Pavla Štěpánová doporučuje především:

  • Dbát na zásady správné výživy - díky tomu se zaručí optimální množství všech látek a vitamínů, nezbytných pro vývoj.
  • Dávat pozor na výběr správné obuvi
  • Pravidelná pohybová aktivita - denně cvičit s dítětem doma, i když jen pár minut, a minimálně jednou týdně navštěvovat společné lekce cvičení.
  • Chodit s dítětem na hřiště - dítě bychom měli nechat poznávat maximum věcí, prolézat, vylézat, skákat, klouzat atd.

Díky tomu všemu můžeme předcházet mnoha nepříjemnostem, které se objevují třeba až v dospělosti a většinou nás ani nenapadne je spojovat s dětstvím. Od plochých nohou se tak odvíjí problémy s varozitou (nohy do „O“) nebo valgozitou (nohy do „X“) až po bolesti páteře, které trápí většinu z nás.

Dětské cvičení tedy není zdaleka jen vyplnění dlouhých chvilek, ale komplexní péče, která pomůže zajistit správný vývoj.

Autoři: Tereza Víchová ve spolupráci s Babyclubem Aquabella Poděbrady a instruktorkou pohybové výchovy Mgr. Pavlou Štěpánovou