Děti mezi půl rokem a rokem života jsou velmi rozdílné v tělesném vývoji. Některé dříve sedí, jiné se dříve plazí. I přesto se při cvičení dají najít společné důležité body pro všechny. Jedním z nich je fakt, že děti v tomto věkovém rozmezí mají stabilní šíjové svaly. Při cvičení s nimi tedy nemusíme používat tzv. dvouoporový úchop (podpírání hlavičky a zadečku), ale jednooporový, kdy děti drží hlavu samy a při většině cviků je chytáme v oblasti hrudníku.
Více možností, ale méně spolupráce
Jedna lekce cvičení by neměla trvat déle než půl hodiny. Děti ještě neudrží tolik pozornost a přibývá jedna menší starost, malé miminko pasivně přijímá vše, co s ním děláte. Starší dítě, zhruba v osmi měsících, už ale dobře ví, kolik věcí zvládá samo a pokud se rozhodne, že na zádech nebude, nic s tím neuděláte.
Vyjádření specialisty
Budování důvěry
Cvičení s dětmi v této době překotného intenzivního vývoje tělesných a pohybových schopností je spíše „jen“ podpora. Děti vlastně cvičí neustále samy od sebe. Často třeba leží na zádech a přitahují nožičky k tělu. Zkuste to třeba 10 minut sama a velmi výrazně pocítíte, jak pracují břišní svaly. Přesto má vědomé cvičení, tedy i návštěva lekcí, nesporný vliv na rozvoj dítěte.
Už je ve věku, kdy chápe náplň pojmů režim nebo pravidelnost. Hlavně ale dále rozvíjíte pouto mezi vámi jako matkou a dítětem. Například při vyhazování do výšky si k vám dítě buduje důvěru. Pochopí, že ho vždy chytíte zpět do náruče.
Co všechno procvičit?
Nejdůležitější u všech cviků je nepřeskakovat vývojové fáze. Dítě, které ještě samo od sebe není v poloze na čtyřech, nebudeme v této poloze „trénovat“.
Můžeme se dále věnovat všem cvikům, které jsme procvičovali s miminky do 6 měsíců, ale všechny pohyby zintenzivňujeme. Při ležení na zádech a protahování končetin tedy ruce i nohy více natahujeme, propínáme nebo děláme větší kroužky. Stejně důležitá je také symetrizace pohybů. Pokud jednu ruku procvičujeme šestkrát, musíme stejný počet pohybů provádět i s druhou, aby se dítě vyvíjelo souměrně, a nevedli jsme ho k preferování jedné strany.
V době, kdy dítě stabilně sedí, obvykle je to 7. – 8. měsíc, přidáváme další cviky rukama, např. známé „paci-paci“.
Velkou škálou nových pohybů jsou v tomto období ty, které „nutí“ dítě udržovat rovnováhu a vyrovnávat stabilitu. Děti si tak procvičují svaly na celém těle a navíc tyto cviky milují a berou jako legraci. Do cvičení se tak významně zapojují velké balóny. Na ně dáváme děti do polohy na bříško i na záda. Různé pohyby balónu děti nutí zapojovat hlavně šikmé břišní svaly, šíjové a zádové svaly.
Cvičení je legrace
Takto staré děti už velmi dobře chápou význam slova legrace, a tak běhání maminky s nimi v náručí nebo tanec dokolečka budou přijímat s radostným výskotem.
Všechna cvičení obvykle doprovázíme říkankami a zpíváním. Pomáhá to rytmizaci pohybu, zaplňujeme tak dětskou paměť a navíc si dítě propojuje příjemné pocity: cvičení = maminka + rytmus, pohyb a pravidelnost. Některé názory dokonce hovoří o tom, že bychom dětem měli vědomě vytvářet konstantní pohybové schéma, při kterém jsou cviky vždy opakovány v naprosto stejném sledu.
Tipy na cviky s použitím velkého balónu:
- Dítě položíme na míč na záda, přidržujeme ho v oblasti kyčlí a pomalými pohyby koulíme míč od sebe a zpět. Posílíme tak svaly zpevňující lopatky, dítě procvičuje i svalovou souhru v oblasti krku a trupu.
- Dítě položíme na míč na břicho a držíme ho za kolínka v „žabí pozici.“ Pomalým vychylováním do stran mu pomůžeme najít těžiště. Vyprovokujeme vzpřímení z pletence ramenního. Dítě se opírá o míč napnutými pažemi, hlava je v prodloužení páteře.
Další tipy na cviky:
- Hra na schovávanou
Dítě leží na zádech, obličej mu přikryjeme šátkem a pak mu ho stáhneme. Po opakování dítě začne stahovat šátek samo. Rozvíjí se tak sociální kontakt, orientace v prostoru, cvičí se svalová souhra.
- Vis v podpaží
Dítě držme za trup zády k sobě ve svislé poloze. Zvedáme ho a přibližujeme k podložce, pohupujeme jím. Dítě aktivně přitahuje obě nohy k bříšku a zase je napíná, jako by tancovalo. Procvičuje tak svaly trupu, pánve a nohou.
Co určitě NEDĚLAT?
Spousta maminek v tomto věku hodnotí, co už jejich dítě „umí“ a připadá jim, že není něco v pořádku, pokud jejich syn nebo dcera neodpovídá „tabulkám“ a v 9. měsíci ještě nesedí. Každé dítě je ale originál a srovnávání bychom se měli vyhnout. V zásadě platí, že o problému se dá hovořit, až když dítě v jednom roce věku neleze.
Snaha rodičů dětem pomáhat může mít spoustu neblahých následků, a tak na závěr uvádíme jen pár základních neřestí, kterých bychom se měli vyvarovat:
- Neposazovat děti, které samy od sebe ještě nesedí. Tlaky, působící na páteř a meziobratlové ploténky jsou vsedě daleko větší než ve stoje a pokud dítě nemá dobrou souhru svalstva podél páteře se svalstvem trupu a pánve, ohrožujeme tím zakřivení páteře (skolióza, kyfóza).
- Nevodit za ručičky. V tomto věkovém období se postupně všechny děti samy postaví. Neměli bychom je ale učit chodit voděním za ruce. Zabraňujeme tak přirozenému vývoji svalové souhry jak v pletenci pánevním, tak v oblasti nohy. Děti by měly co nejdéle lézt po čtyřech, aby mohl být vývoj postupný a přiměřený.
- Nepoužívat chodítko. Má stejný zhoubný vliv jako vodění za ručičky, ničí klenbu nohy, způsobuje ploché nohy a skoliózu.
Autoři: Tereza Víchová ve spolupráci s Babyclubem AquaBella Poděbrady a MUDr. Pavlou Loudovou
