Psychomotorický vývoj dítěte (9.–10. měsíc)

dítě se správným vývojem pohybových a motorických schopností

Devátý a desátý ukončený měsíc života dítěte je spojen s mohutným rozvojem psychomotorických dovedností. Zjistěte, na co se při pozorování děťátka zaměřit.

9. měsíc

V devátém měsíci projde vaše dítě velkým pokrokem. Naučí se sedět vzpřímeně, klečet a dokonce lézt po čtyřech a navíc zvládne i přitažení do stoje. Za relativně krátkou dobu (tří až čtyř týdnů) se vaše dítě zvládne naučit mnohým dovednostem. Nezáleží na tom, v jakém pořadí je zvládne, důležité je opět hodnocení, jak kvalitně jednotlivé dovednosti dítě provádí.

Nová poloha pro hraní

Vaše miminko by již nemělo setrvávat v leže na zádech nebo na bříšku, pokud si chce hrát. Jeho mentální vývoj postupuje mílovými kroky, a proto je pro něj velkou motivací dosáhnout na hračku, která je položená např. na židli, stoličce nebo nižším stole. Velkým hnacím motorem ve vývoji pohybu vpřed je fakt, že se maminka či jiná blízká osoba vzdálila příliš rychle a velmi daleko. Snaha dosáhnout na hračku, na kterou sice vidí, ale nedosáhne na ni, neboť je příliš daleko, jej bude motivovat k řešení, jak se nejrychleji a s co nejmenší námahou dostat k vytouženému cíli. Plazení je v tomto případě pro dítě demotivující. Při plazení dítě vynakládá příliš mnoho práce s pomalým efektem. Musí tedy přijít na to, jak se pohybovat rychleji s menším vynaložením energie.

Na všech čtyřech

Do kleku na všech 4 končetinách může dojít dvojím způsobem:

  • Z tzv. šikmého sedu, kdy se dítě opírá o nataženou ruku, respektive pouze dlaň, jednu stranu pánve a o pokrčenou nohu. Druhou nožičku bude mít položenou volně před tělem. Stačí málo, např. natažení celým tělem za hračkou, která je trošku dál od těla a dítě tak snadno zvedne zadeček nad podložku a dostane se tedy na všechny 4 končetiny. 
  • Druhým způsobem je, že se dítě z lehu na břiše vzepře na obou ručičkách, propne lokty a nakročí jednou a posléze druhou nožičkou, tak že se dostane do vzporu klečmo. Aby bylo schopno „vykročit“ vstříc k hračce či jinému cíli, musí se do vzporu klečmo dostat tímto způsobem.

POZOR! Pokud se dítě dostává do vzporu způsobem, jaký byl popsán v 7. měsíci, tzv. katapultem, je to pro něj slepou uličkou a známkou toho, že nemá zapojené tzv. svalové řetězce na trupu ve zkříženém pohybovém vzoru. 

Lezení je věda

Lezení je méně energeticky náročné a navíc je rychlejší než plazení.

Nezralé lezení

Pokud se dítě teprve učí lézt, mluvíme o tzv. nezralém lezení. Dítě sice střídá v lezení ruce a nohy, ale nemá souhru mezi jednotlivými svaly trupu.

Známky nezralého lezení, které můžete pozorovat sami doma:

  • Pozorujeme vnitřní rotaci ramen, kdy dítě vtáčí obě ruce a tím i prsty směrem proti sobě.
  • Dítěti se odchlipují lopatky od zad a tvoří jakási malá křidélka.
  • Trup je prověšený dolů, jakoby prohnutý.
  • Hlavička propadá směrem k podložce, popřípadě je v krční páteři výrazně zakloněná a bradička předsunutá vpřed.
  • Dítě ve snaze o nákrok pánev vychyluje do strany, bérce směřují ven a jsou mírně nad podložkou.
  • Dítě se opírá výlučně o vnitřní stranu kolínek.

Je důvod k panice?

Takovéto nezralé lezení si může dovolit každé dítě, pokud se teprve lezní učí. Pokud přetrvává i o několik týdnů později, je velmi pravděpodobné, že mělo i jiné koordinační problémy v mladším věku (pravděpodobně již od narození) a jen s přibývajícím věkem a novými složitějšími pohybovými vzory se odhalují koordinační nedostatky, které byly v dřívější době méně nápadné.

Zralé lezení

Tzv. zralé lezení navazuje na nezralé. Jde prakticky o zdokonalení koordinace nezralého lezení. Tudíž nedokonalosti spojené s nezralým lezením již nejsou pozorovatelné.

  • Dítě drží prstíky na ruce směrem vpřed a nevtáčí je dovnitř.
  • Lopatky má přitisknuté k zádům a držené blízko páteře.
  • Trup i hlavička jsou pěkně nesené v rovině bez prověšení.
  • Kolínka jsou zatížena na středu a bérce a nožičky dítě drží také v ose celého těla.

Vzpřímený sed

Vzpřímený sed je maminkami či babičkami často zaměňován za sed, do kterého je dítě pasivně posazeno. Příbuzní se pak radují, že např. pětiměsíční dítě již sedí, ale nikdo nehodnotí, zda se do tohoto sedu dítě dostalo samo či nikoli a do jaké míry je takovýto násilný sed pro dítě zdravý.

Pozor na předčasné posazování!

Často se dítě při předčasném posazení hrbí, předsouvá hlavičku a přetěžuje tak drobné klouby na páteři, vazy a svaly v oblasti celé páteře. Většinou je dítě i mírně stočené k jedné straně, čímž při častém opakování rodiče či prarodiče riskují vznik skoliosy u dítěte.

Celý kostěný a vazivový systém dítěte je velmi měkký a snadno dojde k jeho strukturálnímu poškození vlivem neadekvátního tlaku či tahu vyvíjeného na tento pohybový systém. Nemluvě o tom, že tlak, vyvíjený vahou hlavičky a horní částí hrudníku, na vnitřní orgány má též špatný vliv na vývoj srdce, plic, včetně poruch dýchání, vývoj jater a dalších vnitřních orgánů.

Jak zvládnout správný vzpřímený sed?

Jak by tedy mělo dítě správný vzpřímený sed zvládnout? Dostat se do něj může opět způsobem ze šikmého sedu. Stačí málo, aby dítě přeneslo váhu z jedné poloviny pánve na celý zadeček. Pokud má dobrou souhru svalů na přední a zadní straně trupu, tedy pokud je vyrovnána aktivita svalů bříška (přímé i šikmé svaly břicha) a svaly na zádech a šíji, pak bude dítě sedět rovně se vzpřímenou páteří bez výchylek v ose směrem vpřed (předklon) či směrem do stran (úklon).

  • Obě nožičky by měly být volně natažené před tělem.
  • Ramínka by měla být spuštěná volně od uší dolů.
  • Vidět by měl být dlouhý rovný krk bez předsunu hlavičky (předsun znamená, že ouška jsou před rameny a brada je vysunutá vpřed).
  • Má-li dítě předklon hlavy jen proto, že se dívá na hračku v klíně, tak je samozřejmě vše v pořádku.
Je důvod k panice?

Počátky takovéhoto vzpřímeného sedu samozřejmě provází i nedokonalosti v podobě ohnutých zádíček (dítě se hrbí), ramínka jsou vysoko u oušek, v sedu je nestabilní a má tendenci padat. Ale tato „nedokonalost“ provedení by měla být jen krátkodobá (přibližně první 2 týdny) a dítě by se mělo brzy naučit sedět se správným držením těla.

Jakmile uvidíte, že vaše dítě dokáže ve vzpřímeném sedu zvednout obě ručičky nad horizontálu (natažené ruce vztahuje např. k vám tak, že jeho lokte a zápěstí jsou výše než ramena), je to dobrou známkou toho, že se vaše dítě brzy bude stavět u nábytku. 

Postavení u nábytku

Zvládnout postavení u nábytku může dítě ze vzporu klečmo, kdy přileze k objektu (úchyt zásuvky, židle, konferenční stolek...). Pakliže dokáže jednu ručičku zvednout nad cca 110 stupňů v ramenním kloubu, snadno se chytne hrany, o kterou se přidrží. 

Vztáhne i druhou ručičku a posléze nakročí jednou nožičkou (učí-li se dítě přitažení do stoje, může nakračovat výlučně jednou, brzy by mělo ale nožičky v nákroku střídat, aby docházelo k symetrickému vývoji obou polovin těla). První postavení u nábytku si určitě poznamenejte do deníčku svého děťátka

Mizí úchopový reflex

V devátém měsíci vyhasíná reakce u posledního tzv. primitivního reflexu. Mizí tedy tzv. úchopový reflex nohy a to z toho důvodu, že se dítě učí stavět a brzy se bude učit chodit. Pokud by reflex přetrvával, brzdil by, či přímo blokoval, tento vývoj.

Co by mělo miminko v devátém měsíci zvládat?

V devátém měsíci by dítě mělo zvládnout samostatně používat ukazováček na ruce. Můžete tak pozorovat, že dítě ukazuje vzpřímeným prstem na předmět či obrázek v knížce. Ukazuje-li na vzdálenější předmět několik metrů od sebe, nemusí směr prstu odpovídat směru daného předmětu. Dítě tedy ukazuje nad sebe či na stranu, ačkoli se dívá vpřed. Důležitý pro vývoj ruky a jemné motoriky je v tomto okamžiku pouze vzpřímený samostatný ukazováček, přičemž ostatní prsty jsou zavřené v dlani. 
 
 

10. měsíc

Nebude zdaleka tak průlomový, jako tomu bylo v předchozím měsíci. Dítě potřebuje čas na to, aby své nově nabyté složité dovednosti procvičovalo a maximálně zdokonalilo. Celý 10. měsíc bude tedy opakovat lezení ve vzporu klečmo, vzpřímený sed a postavování u nábytku. Nové schopnosti jsou natolik koordinačně složité, že může trvat i část 11. měsíce, než se dítě odváží postoupit ve vývoji o dovednost dále.

Máte-li i po přečtení tohoto článku stále pochybnosti o pohybovém vývoj svého dítěte, kontaktujte odborníka na hodnocení psychomotorického vývoje dětí. Můžete také začít s dítětem cvičit (může se jednat třeba jen o jemnou stimulaci). Včasně započaté cvičení může zamezit vzniku různých drobných či vážnějších pohybových problémů.

Nesnažte se vývoj dětí uspěchat

Nespěchejte na vývoj svého dítěte a dopřejte mu, aby k jednotlivým dovednostem dospělo samo, bez vaší pomoci. Jeho svalově-kostěný aparát dozrává pomalu a postupně. Teprve až když dítě zvládá dovednost samo, je i aparát natolik silný, aby váhu dítěte unesl. Pokud je předčasně posazováno dítě, které na dovednost ještě nedospělo, může u něj dojít nejen k poškození vazů, ale i stavby kostí. 

Jaké další aktivity můžete očekávat od svého děťátka v 11. a 12. měsíci zjistěte v dalším článku o psychomotorickém vývoji.

Autor: Mgr. Iva Bílková, fyzioterapeutka