Úvod do psychomotorického vývoje dětí

matka zkoumá správný vývoj svého miminka

Tři testy, které odhalí správný vývoj vašeho dítěte

Maminky, babičky i další členové rodiny se velmi často předhání v tom, jak je jejich dítě či vnouče šikovné a kolik už toho umí. Ve snaze naučit dítě ještě mnohem víc, však mohou snadno narušit jeho správný psychomotorický vývoj. Každá dovednost má svůj čas, a tak bychom nic neměli uspěchat. Stejně nebezpečné může být i srovnávání pokroku dítěte s ostatními vrstevníky či dokonce mladšími dětmi. To, zda psychomotorický vývoj vašeho miminka probíhá správně, si můžete prověřit třemi testy, které jsou popsány níže a které by měl při kontrole provádět také váš pediatr, případně neurolog. 

Jak zraje centrální nervový systém?

Centrální nervový systém (CNS) se skládá z mozkové kůry, podkorových center, prodloužené míchy a míchy. Nově narozené dítě má CNS tzv. nezralý, postupně se vyvíjející do věku asi šesti let. Jednotlivé části CNS dozrávají postupně a hrubě lze říci, že motorika dozrává od míchy (v páteři) směrem k mozkové kůře (v lebce). Novorozenec v období prvního měsíce prakticky pouze leží a jeho pohyby jsou závislé na míšních reflexech, vegetativním nervovém systému (řídí např. činnost trávicího systému) a popřípadě řízení z prodloužené míchy (zajišťuje např. dýchání a srdeční činnost).

První zvedání hlavičky

Zhruba od 2. měsíce věku, v závislosti s dozráváním CNS, dítě začíná zvedat hlavičku v leže na břiše, aby rozšířilo své zorné pole. Vleže na zádech, díky motivaci dosáhnout na hračku, se dítě otáčí a podobně. V principu lze tedy říci, že bez motivace (touha dítěte něčeho dosáhnout) by zákonitě nebyl postup ve vývoji pohybu. Odtud je tedy odvozen medicínský termín „psychomotorický vývoj“.

Nucení k předčasnému sezení dětem škodí!

Pro vývoj dítěte je důležité, abychom respektovali geneticky naprogramovaný psychomotorický vývoj a nijak ho neuspěchávali. Kosterní systém dítěte je totiž v prvních letech života velmi měkký, chrupavčitý a velice snadno dojde k jeho strukturálnímu poškození. Jedním příkladem za vše může být skutečnost, že u dětí předčasně pasivně rodiči posazovaných dochází velmi rychle k anatomickým změnám na obratlích, z čehož vyplývá nebezpečí vzniku strukturální skoliózy, nehledě na to, že i orgány uvnitř hrudníku a bříška jsou neadekvátně stlačovány váhou hlavičky a horní polovinou trupu.

Vývoj hrubé motoriky

Přibližně čtvrtým rokem věku dítěte končí zrání CNS v hrubé motorice (hrubá motorika je např. lezení po čtyřech, chůze, apod.).

Zralost CNS můžete testovat i sami. Tříleté dítě by mělo zvládat například stoj na jedné noze po dobu 3 sekund nebo by mělo umět zvednout ruku nad hlavu tak, aby byla paže plně natažena podél hlavy.

Vývoj jemné motoriky

Do 6. roku věku dítěte dochází k dokončení zrání CNS v jemné motorice (do jemné motoriky řadíme např. šikovnost ruky nebo jemné pohyby obličejových svalů). Dítě by již samo mělo zvládnout úchop předmětů bez naší pomoci. Proto i nástup do školy je spojen s dozráním CNS, neboť dítě se bude učit psát. Dozrávání jemné i hrubé motoriky je geneticky předprogramováno.

Co je to skolióza?

Skolióza, to jsou nevratné změny postavení obratlů, při nichž dochází k pozorovatelnému zakřivení páteře do písmene „C“ či „S“. Ramena nejsou stejně vysoká a pánev bývá zešikmená. Výraznější skolióza se může projevit například sešlapáním podrážek na vnější straně boty.

 

To, zda psychomotorický vývoj dítěte postupuje tím správným směrem, lze otestovat třemi způsoby, které pomohou odhalit počínající odchylky ve vývoji:

1.   Hodnocení úrovně vzpřimování, nebo-li tzv. posturální aktivity

Pediatr, ale i maminky, mohou pozorovat, co, lidově řečeno, miminko umí. Zda se otáčí, uchopuje hračku, nese si ji do úst, prohlíží si ji a přechytává z ručičky do ručičky. V tomto případě se hodnotí tzv. kvantita i kvalita pohybu. Na každý týden či měsíc, který již miminko svým věkem dovršilo, připadají určité dovednosti, které by mělo zvládat. V pěti měsících by dítě například mělo zvládnout oporu o protilehlé končetiny tak, aby bylo schopno natáhnout, v leže na břiše, ručičku vpřed za hračkou.

2.   Hodnocení tzv. posturální reaktibility (lze otestovat sedmi polohovými reakcemi)

V závislosti na změně polohy dítě reaguje pohybovou odpovědí. Nejznámějším testem mezi maminkami je pomalé vytažení miminka z lehu na zádech za ručičky do polosedu (tzv. trakční test). Při tomto testu se hodnotí, zda a jak se miminko přitahuje a „posazuje“. Správně by se dítě mělo přitahovat za ručičky tak, že se sbalí do klubíčka a zapojí svaly na střední straně těla a krku. Tyto testy provádí nejčastěji dětský neurolog. Ovšem i pediatr by je měl znát, aby dokázal včas ohodnotit nesprávný vývoj dítěte.

3.   Testování primitivních reflexů

Do uceleného lékařského hodnocení patří otestování tzv. primitivních (novorozeneckých) reflexů, mezi které patří například Galantův reflex. Dítě je při něm položeno bříškem na předloktí lékaře a lékař palcem ruky přejíždí dítěti po boku jedné strany páteře. Dítě by se mělo při tomto testu bokem natočit do téže strany, po které je hlazeno. Jedná se o reflexy řízené míchou. Tyto reflexy s věkem nikdy nemizí. Pouze v závislosti na dozrávání vyšších stupňů CNS jsou tyto reflexy „překryty“ a tudíž utlumeny, a nelze je v pozdějším období u zdravě se vyvíjejícího miminka vyvolat. Tyto reflexy lze pozorovat pouze v případě, že dojde k poškození řízení CNS, např. po mozkové mrtvici u dospělého člověka, infekčních nemocí CNS u dětí apod.

Naučíte-li se správně hodnotit psychomotorický vývoj svého dítěte, můžete včas upozornit svého pediatra na případné odchylky. Psychomotorickému vývoji je na Nutriklubu věnován celý seriál článků, začněte prvním dílem.

Autorem celého seriálu je Mgr. Iva Bílková, fyzioterapeutka.