Cvičení s dětmi 6–12 měsíců

matka cvičí s desetiměsíčním dítětem

Cvičení s kojencem od 6. měs. již přináší více možností. Kromě vhodné svalové stimulace tím nadále prohlubujeme důvěru mezi maminkou a děťátkem.

Děti mezi půl rokem a rokem života jsou velmi rozdílné v tělesném vývoji. Některé dříve sedí, jiné se dříve plazí. I přesto se při cvičení dají najít společné důležité body pro všechny. Jedním z nich je fakt, že děti v tomto věkovém rozmezí mají stabilní šíjové svaly. Při cvičení s nimi tedy nemusíme používat tzv. dvouoporový úchop (podpírání hlavičky a zadečku), ale jednooporový, kdy děti drží hlavu samy a při většině cviků je chytáme v oblasti hrudníku.

Více možností, ale méně spolupráce

Jedna lekce cvičení by neměla trvat déle než půl hodiny. Děti ještě neudrží tolik pozornost a přibývá jedna menší starost, malé miminko pasivně přijímá vše, co s ním děláte. Starší dítě, zhruba v osmi měsících, už ale dobře ví, kolik věcí zvládá samo a pokud se rozhodne, že na zádech nebude, nic s tím neuděláte.

Podle cvičitelky MUDr. Pavly Loudové platí jedno pravidlo:

„Dítě bychom zásadně neměli nutit ke spolupráci. Pokud nechce, cviky, předváděné na lekcích si jen zapamatujte a využijte doma. Až bude vaše miminko klidně ležet na zádech, vždy mu můžete procvičit nohy a ruce. Pokud je na lekci cvičení spíš zvědavé na ostatní cvičence, nepřetáčejte ho z bříška násilím, nevracejte ho zpátky na podložku. Osobnost se rozvíjí a vy byste spíš než „poslušnost“ pěstovali nechuť ke cvičení.“

Budování důvěry

Cvičení s dětmi v této době překotného intenzivního vývoje tělesných a pohybových schopností je spíše „jen“ podpora. Děti vlastně cvičí neustále samy od sebe. Často třeba leží na zádech a přitahují nožičky k tělu. Zkuste to třeba 10 minut sama a velmi výrazně pocítíte, jak pracují břišní svaly. Přesto má vědomé cvičení, tedy i návštěva lekcí, nesporný vliv na rozvoj dítěte.

Už je ve věku, kdy chápe náplň pojmů režim nebo pravidelnost. Hlavně ale dále rozvíjíte pouto mezi vámi jako matkou a dítětem. Například při vyhazování do výšky si k vám dítě buduje důvěru. Pochopí, že ho vždy chytíte zpět do náruče.

Co všechno procvičit?

Nejdůležitější u všech cviků je nepřeskakovat vývojové fáze . Dítě, které ještě samo od sebe není v poloze na čtyřech, nebudeme v této poloze „trénovat“.

Můžeme se dále věnovat všem cvikům, které jsme procvičovali s miminky do 6 měsíců, ale všechny pohyby zintenzivňujeme. Při ležení na zádech a protahování končetin tedy ruce i nohy více natahujeme, propínáme nebo děláme větší kroužky. Stejně důležitá je také symetrizace pohybů. Pokud jednu ruku procvičujeme šestkrát, musíme stejný počet pohybů provádět i s druhou, aby se dítě vyvíjelo souměrně, a nevedli jsme ho k preferování jedné strany.

V době, kdy dítě stabilně sedí, obvykle je to 7.–8. měsíc, přidáváme další cviky rukama, např. známé „paci-paci“.

Velkou škálou nových pohybů jsou v tomto období ty, které „nutí“ dítě udržovat rovnováhu a vyrovnávat stabilitu. Děti si tak procvičují svaly na celém těle a navíc tyto cviky milují a berou jako legraci. Do cvičení se tak významně zapojují velké balóny. Na ně dáváme děti do polohy na bříško i na záda. Různé pohyby balónu děti nutí zapojovat hlavně šikmé břišní svaly, šíjové a zádové svaly.

Cvičení je legrace

Takto staré děti už velmi dobře chápou význam slova legrace, a tak běhání maminky s nimi v náručí nebo tanec dokolečka budou přijímat s radostným výskotem.

Všechna cvičení obvykle doprovázíme říkankami a zpíváním . Pomáhá to rytmizaci pohybu, zaplňujeme tak dětskou paměť a navíc si dítě propojuje příjemné pocity: cvičení = maminka + rytmus, pohyb a pravidelnost. Některé názory dokonce hovoří o tom, že bychom dětem měli vědomě vytvářet konstantní pohybové schéma, při kterém jsou cviky vždy opakovány v naprosto stejném sledu.

Tipy na cviky s použitím velkého balónu:

  • Dítě položíme na míč na záda, přidržujeme ho v oblasti kyčlí a pomalými pohyby koulíme míč od sebe a zpět. Posílíme tak svaly zpevňující lopatky, dítě procvičuje i svalovou souhru v oblasti krku a trupu.
  • Dítě položíme na míč na břicho a držíme ho za kolínka v „žabí pozici.“ Pomalým vychylováním do stran mu pomůžeme najít těžiště. Vyprovokujeme vzpřímení z pletence ramenního. Dítě se opírá o míč napnutými pažemi, hlava je v prodloužení páteře.

 

Další tipy na cviky:

  • Hra na schovávanou

Dítě leží na zádech, obličej mu přikryjeme šátkem a pak mu ho stáhneme. Po opakování dítě začne stahovat šátek samo. Rozvíjí se tak sociální kontakt, orientace v prostoru, cvičí se svalová souhra.

  • Vis v podpaží

Dítě držme za trup zády k sobě ve svislé poloze. Zvedáme ho a přibližujeme k podložce, pohupujeme jím. Dítě aktivně přitahuje obě nohy k bříšku a zase je napíná, jako by tancovalo. Procvičuje tak svaly trupu, pánve a nohou.

 

Co určitě NEDĚLAT?

Spousta maminek v tomto věku hodnotí, co už jejich dítě „umí“ a připadá jim, že není něco v pořádku, pokud jejich syn nebo dcera neodpovídá „tabulkám“ a v 9. měsíci ještě nesedí. Každé dítě je ale originál a srovnávání bychom se měli vyhnout . V zásadě platí, že o problému se dá hovořit, až když dítě v jednom roce věku neleze.

 

Snaha rodičů dětem pomáhat může mít spoustu neblahých následků, a tak na závěr uvádíme jen pár základních neřestí, kterých bychom se měli vyvarovat:

  • Neposazovat děti, které samy od sebe ještě nesedí. Tlaky, působící na páteř a meziobratlové ploténky jsou vsedě daleko větší než ve stoje a pokud dítě nemá dobrou souhru svalstva podél páteře se svalstvem trupu a pánve, ohrožujeme tím zakřivení páteře (skolióza, kyfóza).
  • Nevodit za ručičky. V tomto věkovém období se postupně všechny děti samy postaví. Neměli bychom je ale učit chodit voděním za ruce. Zabraňujeme tak přirozenému vývoji svalové souhry jak v pletenci pánevním, tak v oblasti nohy. Děti by měly co nejdéle lézt po čtyřech, aby mohl být vývoj postupný a přiměřený.
  • Nepoužívat chodítko. Má stejný zhoubný vliv jako vodění za ručičky, ničí klenbu nohy, způsobuje ploché nohy a skoliózu.

Autoři: Tereza Víchová ve spolupráci s Babyclubem Aquabella Poděbrady a MUDr. Pavlou Loudovou