Příprava na porod: jak připravit sebe i partnera

Lze porod naplánovat? A co všechno lze předem ovlivnit? Zeptali jsme se za vás zkušeného porodníka Jany Contreras Šklíbové.

Některé maminky si plánují do detailu, jak by měl jejich porod probíhat, jiné to neřeší. Zeptali jsme se za vás na nejčastější otázky, které nám prostřednictví poradny pokládají nastávající maminky, zkušené gynekoložky a porodníka Jany Contreras Šklíbové.

Plánování porodu

Paní doktorko, gynekologicko-porodnické praxi se věnujete již řadu let. Co byste nastávajícím maminkám před porodem poradila? Na co by se měly připravit?

Důležitý je výběr porodnice , ev. i porodníka - to je základní rozhodnutí, které výrazně přispěje k celkovému uklidnění před samotným porodem. Toto rozhodnutí většina žen musí učinit již na začátku těhotenství, vzhledem k registracím, které některé porodnice vyžadují již od 14. týdne těhotenství.

Od 36. týdne však kontakt s pracovišti začíná naplno. Kontroly jsou jedenkrát týdně v těhotenských poradnách nemocnice, sleduje se:  celkový fyzický stav budoucí maminky (tlak, puls, váha, orientační vyšetření moči, stěry z pochvy),  těhotenské pohmatové nálezy a stav miminka (pohyby, ozvy srdeční, ultrazvukové upřesnění uložení plodu, velikosti plodu, uložení a kvality placenty a případně průtoky krve),  pulsní a barevná dopplerometrie , kdy neinvazivním způsobem lze posoudit hemodynamiku v uteroplacentární a fetální cirkulaci, tedy získáváme informace o funkčním stavu placenty a také odhad rezerv plodu při jeho reakci na rozvíjející se distress.

V této době je také důležité předvyplnit dokumentaci k porodu , kdy kromě základních údajů o rodičce jako je jméno, bydliště atd. se vyplňují také údaje o zdravotní historii a současných obtížích nově vzniklých v těhotenství. Dokumentace sepisovaná v době příjmu k porodu, může být ovlivněna např. časovým faktorem (porody velmi často začínají v noci), psychickými faktory jako důsledky bolesti a jinými příznaky počínajícího porodu. V této době by měl být i porodník seznámen s představou rodičky o porodu, přáními ohledně vedení porodu a pobytu v nemocnici.

Co všechno může rodička před samotným porodem ovlivnit? O čem má právo rozhodovat?

Může si utřídit myšlenky, sepsat své představy a přání a toto vše konzultovat se svým porodníkem, který po posouzení stavu rodičky a plodu, by tato přání a představy měl korigovat tak, aby vše proběhlo bez komplikací, které se dají ovlivnit. V průběhu porodu samozřejmě však mohou vzniknout komplikace, které jsou nepředvídatelné, a pak je dobré si vyslechnout názor porodníka na novou situaci a přehodnotit své plány.

Pokud nejde o život rodičky či plodu, je většina představ ohledně způsobu porodu splnitelná: aktivní porody, cvičení na balonech před porodem vodní lázně, sprchování, masáže při porodu.. Rozhodnutí by měl však vždy činit lékař, neboť ten je za svá rozhodnutí absolutně zodpovědný. Ani budoucí maminka, ani její doprovod nemá tu plnou právní odpovědnost jako lékař.

"Císařský řez na přání v ČR nelze provádět. Většinu žen k této myšlence vede obava až úzkost z neznámé situace, jakou porod jednoznačně představuje, nebo špatná zkušenost z předchozího porodu."

Některé maminky možná přemýšlí o porodu do vody? Je tato varianta vhodná?

Porody do vody mají svá úskalí, a proto z důvodu bezpečí pro plod, bych se přikláněla spíše k průběhu první doby porodní ve vodě a následně k porodu jako takovému v „suchozemském provedení".

Některé prvorodičky se mohou obávat spontánního (vaginálního) porodu z důvodu bolesti. Často se pak ptají, zda mohou rodit pomocí císařského řezu. Mohou si ho vyžádat?

Císařský řez na přání v ČR nelze provádět. Většinu žen k této myšlence vede obava až úzkost z neznámé situace, jakou porod jednoznačně představuje, nebo špatná zkušenost z předchozího porodu. Je nutno si však uvědomit, že císařský řez je operace s příslušnými riziky jak z výkonu samotného, tak i z anestezie. Navíc rekonvalescence po porodu je pak výrazně delší a provázená pro změnu bolestmi pooperačními, které trvají 2 - 3 dny, zatímco po spontánním porodu jste většinou druhý den fit a schopni se postarat o sebe i miminko.

Nemyslím si, že porod císařským řezem je východiskem, jak uniknout bolesti a pocitu diskomfortu na závěr těhotenství. Samozřejmě, pokud panika, úzkost a další psychické faktory, rodičku paralyzují natolik, že není schopna porodit přírodní cestou, je provedení císařského řezu nezbytné.

V některých porodnicích lékaři doporučují maminkám sepsat tzv. porodní plán. K čemu Vám, jakožto porodníkovi, v „den D“ slouží a k čemu naopak poslouží budoucí mamince?

Sepsání porodního plánu pomůže mamince si utřídit myšlenky a porodníkovi slouží jako informace o rodičce, jejích přáních a obavách tak, aby se mohl vyjádřit k jednotlivým představám konkrétně. Je to cesta rychlého seznámení :) Já osobně upřednostňuji komunikaci zahájit již na začátku těhotenství a postupně si názory na porod vytříbit, takže soupis bodů na papíru považuji za zbytečný, ale většina rodiček přijíždí do porodnice akutně, nezná svého porodníka a v této chvíli může být sepsaná představa na papíře užitečná - říkám je to "rychlé seznámení".

 

Partner u porodu - ano nebo ne?

V dnešní době už je zcela normální, že se porodu účastní i partner rodičky. Co byste nastávajícím tatínkům poradila? Jak mohou být co nejvíce nápomocní? S čím mohou partnerce pomoci?

Partner u porodu je většinou velmi užitečný. Je to člověk blízký, kterého chceme mít u sebe v těžké situaci a tou porod nepochybně je. Už jeho zcela pasivní přítomnost je pro psychiku ženy důležitá - je v cizím prostředí, vidí samé neznámé tváře a ještě navíc ji není dobře - a tak pohlazení, důvěra a podpora partnera udělá  dobře. Tatínkové u porodu by měli dodržovat pravidla chování a pohybu na porodních sálech, držet maminku za ruku, pomoci ji s cvičením na balonech, dostat se do sprchového koutu, případně masírovat záda, která trpí. V těchto maličkostech je jejich role nezastupitelná.

A co by naopak u porodu dělat neměli?

Tatínkové, kteří k porodu jedou vyvolávat konflikty s personálem v nemocnici a maminky si nehledí, by k porodu neměli jezdit. Svým chováním svou partnerku spíš rozruší a stíží ji komunikaci s těmi, kteří ji mají pomoci. Čili konfliktní, neurotické a netrpělivé partnery raději nechat doma.

"...pokud vidím, že máme tatínka bledého, opoceného tak jej raději usadím na zem s hlavou dolů mezi kolena a dostane studený obklad za krk..."

Může partner v některých věcech rozhodovat za rodičku? Může něco ovlivnit?

Je časté, že partner funguje jako tlumočník přání své unavené partnerky a vše probírá s porodníkem a následně vše tlumočí své partnerce - není to výjimečné a musím říci, že mnohdy také velice užitečné. Mnohdy dosáhne lepšího výsledku spolupráce u rodičky. Při vlastním porodu by měl tatínek zaujmout místo u hlavy své ženy – jednak na druhém konci by nic hezkého neviděl a ještě by se pletl personálu pod nohy.

Stalo se Vám někdy, že by se partnerovi u porodu udělalo zle nebo že by dokonce omdlel? Co může muž udělat pro to, aby se mu to nestalo?

Porod  jako takový  rozhodně není velkým estetickým zážitkem a citlivější povahy (a to někteří naši muži jsou), pak mohou reagovat na přemíru stresu, emočního vypětí, případně krve, tím, že kolabují. Ve chvíli porodu pak takovýto kolaps řešíme až na posledním místě, na prvním místě je maminka a miminko, pak se můžeme věnovat zhroucenému tatínkovi. Vždy doporučuji mít s sebou svačinu a dostatek tekutin , a pokud vidím, že máme tatínka bledého, opoceného tak jej raději usadím na zem s hlavou dolů mezi kolena a dostane studený obklad za krk - tím předejdeme pádu či zranění.

Za 30 let praxe jsem zažila pouze jediný pád do bezvědomí u porodu zdravotní sestřičky - manžela na zemi překročila se slovy – „…no jo, já mu říkala, že nic nevydrží…“ A pak ho polila studenou vodou z vodovodu. Zbytek porodu se o něj starala, uklidňovala ho, až úplně zapomněla, že rodí. No také způsob, jak přežít porod (smích) .

Autor: Tereza Strychová