Horečka u dětí

malé dítě si měří teplotu

Víte jaká je tělesná teplota zdravého dítěte? Jaký je rozdíl mezi teplotou zvýšenou a horečkou? Jak teplota kolísá během dne? Na co so dát pozor?

Vrozeně se tělesná teplota zdravého dítěte udržuje v rozmezí 36 až 37°C. Na výši tělesné teploty se podílí metabolické procesy organizmu a ztráty tepla do prostředí, které dítě obklopuje.  V průběhu dne tělesná teplota přirozeně kolísá , ve večerních hodinách je u většiny dětí lehce vyšší. Nerovnováha ve tvorbě tělesného tepla a jeho ztrát se projeví zvýšením teploty, případně horečkou nebo naopak podchlazením.

Například v případě infekční nemoci se zvyšuje intenzita metabolických procesů, kdy ztráty tepla (zvýšením průtoku krve kůží a pocením) nestačí vyrovnat jeho tvorbu. Nebo naopak, v podmínkách nízkých teplot, se při nedostatečném oblečení dítěte mohou zvýšit ztráty tepla natolik, že dojde k celkovému tělesnému podchlazení. Pamatujme, že zvýšená teplota nebo horečka není nemoc, je to reakce organizmu na nějaké onemocnění nebo stav, který vedl k nerovnováze vzniku a výdeje tepelné energie dítěte.

Kdy hovoříme o zvýšené teplotě?

Za zvýšenou teplotu dítěte považujeme teplotu vyšší než 37°C a nižší než 38°C při měření teploměrem v podpaží. Měříme-li teplotu v konečníku dítěte, odečteme od těchto hodnot ještě 0,5°C. Teplotu vyšší než 38°C, považujeme již za horečku.

Není-li dítě novorozenec, jeho běžnou aktivitu většinou již dobře známe. V případě, že malé dítě odmítá pít nebo se u dítěte začnou projevovat nějaké příznaky počínající nemoci (rýma, kašel, bolesti v krku, zvracení, průjem, nápadný útlum aktivity a podobně), většinou zjišťujeme, zda nemá zvýšenou teplotu nebo horečku. Naměříme-li vyšší teplotu, tak jak bylo uvedeno, musíme posoudit, zda je to v důsledku zvýšené tvorby tepla v organizmu nebo nedostatečných ztrát (například při nadměrném a neúměrném oblečení dítěte). Zpočátku dítě většinou jen sledujeme. Musíme posoudit jeho celkový zdravotní stav, projevy nemoci a podobně.   

U novorozence (dítě do 28 dnů věku) může být zvýšená teplota jediným projevem počínajícího onemocnění. Objeví-li se horečka, kterou objektivně nelze dobře vysvětlit (např. vysokou teplotou v místnosti, nadměrným zabalením dítěte), měli bychom co nejdříve kontaktovat dětského lékaře.

V kojeneckém věku může dítě reagovat zvýšenou teplotou nebo horečkou i na prořezávání zoubků, nebo, s odstupem krátkého času, na očkování. Má-li dítě projevy počínající infekce ( rýma, řidší stolice a podobně), postupujeme většinou nejdříve konzervativně. Léky na snížení teploty podáváme většinou až při teplotě vyšší než 38°C.

 

Jaké léky volíme při horečce?

Pro děti volíme ze dvou typů přípravků. Jednak na bázi paracetamolu a dále ibuprofenu. Vždy se poradíme s lékárníkem a přečteme si návod na podávání léku. Formu léku (suspenzi, tablety nebo čípek) volíme podle věku dítěte a jeho dalšího stavu. V případě, že zvýšená teplota nebo horečka dále přetrvává a stav dítěte se nezlepšuje, konzultujeme další postup léčby s dětským lékařem.

Podávejte dostatek tekutin

Při zvýšené teplotě dítěte musíme dbát o dostatečný příjem tekutin. Nároky na pitný režim dítěte se zvýšenou teplotou a horečkou jsou zvýšené a to proto, že se tekutina z organizmu více ztrácí pocením.

Kdy hrozí febrilní křeče?

U dětí v batolecím věku může vysoká horečka evokovat rozvoj tzv. febrilních (horečnatých) křečí . Tam, kde již dříve tato situace nastala, je nutné snižovat teplotu dítěte od samého počátku obtíží.

Pečujeme o prostředí febrilního dítěte, zbytečně je více neoblékáme. V případě vysoké teploty nad 39,5°C můžeme podat studený zábal.

Studený zábal – jak ho provést?

Tento zábal provádíme nejlépe tak, že zabalíme celé tělo dítěte do prostěradla, které jsme před tím namočili ve studené vodě a následně ho vyždímali. Druhou vrstvu zábalu pak tvoříme ze suchého prostěradla, do kterého dítě rovněž zabalíme. Zábal provádíme po dobu deseti minut. Následně jej odstraníme.

Studený zábal nikdy nesmíme podávat, pokud má dítě rozpálené tělíčko a studené končetiny. Mohli bychom tak způsobit selhání oběhu dítěte.

Autor: MUDr. Petr Tláskal, CSc., primář dětské polikliniky Fakultní nemocnice Praha – Motol