Separační úzkost: Jak děti prožívají odloučení?

dítě trpící separační úzkostí

Úzkost z odloučení si v různých formách prožijí všechny děti, ale nebojte se, většina dětí z toho vyroste. Jak tuto separační úzkost zvládnout?

To, že děti, které začínají chodit poprvé do jeslí nebo do školky, zažívají úzkost a stres z odloučení od maminky, je normální – ovšem jen do určité míry. Jsou děti, které vnímají nový svět okolo nich jako bezpečný, a jsou děti, které při představě, že opustí maminčinu náruč (byť jen na pár hodin) doslova trpí úzkostí a strachem. Míra této úzkosti je dána každému do vínku.

Za úzkost může nezralost dětské psychiky

Úzkostnost je dána nezralostí a malou odolností dětského psychického organismu, ale také společenskými nároky, které jsou na dítě kladeny. Je tedy jasné, že byste své děti za úzkostnost a strach z odloučení neměli trestat, ale naopak jim budete pomáhat.

Jak se vyvarovat úzkostných a plačtivých scén?

  • Pokud odcházíte a dítě zůstává doma, zůstaňte klidní a nepodlehněte pláči - velmi často dítě jen zkouší vaši trpělivost.
  • Řekněte dítěti, že ho máte rádi a že se vrátíte - to platí i v případě, že odcházíte a dítě zůstává v jeslích nebo ve školce.
  • V případě, že dítě zůstává doma, zaměstnejte ho nějakou jeho oblíbenou činností.
  • Dělá dítě scény, když ho necháváte ve školce? Promyslete, jestli přece jen nemá nějaký důvod k nechuti. Zeptejte se ho, co mu ve školce vadí, a případně to proberte s učitelkou.
  • Pokud je ale ve školce všechno v pořádku a dítě se přesto ráno vzteká a do školky nechce, v klidu mu řekněte, že je to prostě nutné – že vy musíte do práce a dítě zase do školky. Zkuste dítě naladit na to, o čem víte, že má rádo - například hru s kamarády, jiné hračky než má doma, pěkné prolézačky, povídání s paní učitelkou…, že ve školce zažije něco zajímavého.
  • Postupujte rozhodně a sebejistě.
  • Úzkostnému dítěti můžete přibalit do batůžku nějakou drobnost, malou hračku, která mu bude maminku připomínat. 

Různé typy dětí:

Nebojácné děti, které se lehce seznamují

Pro některé děti je odloučení od rodičů nesnadné, pro jiné je to snadné. To jsou děti, které při příchodu na hřiště vběhnou do neznámého dětského kolektivu, bez potíží se zapojí do hry druhých a za chvíli hru možná samy již zorganizují. Takové děti by obrazně „odešly s každým“, nevadí jim bavit se s cizími lidmi, lehko se seznamují. V kolektivu většinou zaujímají dobré postavení.

Plačtiví mamánci mají problém s adaptací

Pak jsou děti, pro které je odloučení těžké, jsou to takoví „mamánci“. Drží se ve skupince dětí vždy raději stranou a nejraději sedí rodiči na klíně nebo je drží za ruku. Tyto děti často při odloučení od maminky pláčou, dlouho si zvykají na nové prostředí a jejich adaptace ve školce či škole může trvat i měsíce.

Děti, kterým odloučení vadí, ale zvyknou si

Většina dětí se ale pohybuje někde mezi oba póly – odloučení pro ně není snadné, ale nakonec ho zvládnou a převáží to pozitivní: nové zážitky, nové prostředí a noví kamarádi.