Malé děti blízký kontakt s maminkou potřebují. Máte-li chuť se s dítětem pomazlit, samozřejmě to dělejte. Nikdy jindy se s dítětem už tak krásně mazlit nebude jako nyní, když je malé. Ovšem nezapomínejte na to, že potřeby dítěte jsou důležité, ale ty vaše taky. Vyplatí se proto spoléhat na rodičovský instinkt, ne se snažit chovat přesně podle příruček. Jedině tak dítě nerozmazlíte.
Mazlit, ale nerozmazlovat
Bez citové výchovy nevyroste z malého človíčka sebevědomý a zdravý jedinec. Rodičovské lásky není nikdy dost. Nebezpečný tedy není nadbytek citu, ale nedůslednost a nejednotnost ve výchově. To se stává v rodinách, kde na sebe oba žárlí a činí si na dítě zvláštní právo. Vypadá to v praxi potom tak, že splní dítěti, co mu na očích vidí a dělají to proto, aby si dítě příjemné spojilo s nimi. Takoví rodiče si dítě podplácejí, uplácejí ho dárky a je docela přirozené, že takovéto dítě je pak rozmarné, sobecké a nedokáže poslouchat.
Vychovávejte s partnerem jednotně
Nebude to snadné, ale pokud skutečně nechcete, aby o vašem dítěti někdo říkal, že je rozmazlené, pak se zamyslete nad svými výchovnými metodami. Naprostá důslednost v rodině samozřejmě není možná, ale rodiče by se měli snažit vychovávat jednotně, neměli by se přetahovat, kdo je lepší, a kdo horší.
K citové výchově nepotřebujete plány
Pamatujte, že dítě si vytváří specifický citový vztah k tomu, kdo se k němu mateřsky a otcovsky chová. A nemusí to být jen biologický rodič, ale třeba jiné osoby v rodině atd. Dá se tedy říct, že dítě vlastně vychováváte neustále – přijímá totiž za své normy společenských vztahů v rodině, výrazy a postoje, které mají členové rodině k sobě navzájem (jak se k sobě chováme, zda se na sebe usmíváme, zda se zdravíme, zda poděkujeme, poprosíme atd.). K tomu nepotřebujete žádný podrobný plán, prostě jen postačí, když se sami budete chovat citlivě a citově.
