Jak tedy postupovat?
Ať totiž chcete nebo ne, povinnosti k životu patří, a to platí i o batolatech. Začínejte však po malých dávkách a hlavně trpělivě.
- Než naučíte děti, že existuje něco jako pravidelný rytmus a povinnosti, chce to čas, udělejte si ho i vy.
- Nemějte velké nároky, nemůžete přece chtít, aby vaše dvouapůlleté batole poslechlo na první „dobrou“. Hlavně je chvalte, i za to, že po sobě uklidí dcera jen deset kostiček místo dvaceti.
- Buďte trpěliví – povzbuzujte, chvalte a nekritizujte moc. Nikdo nejsme dokonalý, že? Ani vy ne.
- Děti ocení váš zájem, takže při úklidu si s nimi povídejte, vysvětlujte, prostě s dětmi buďte naplno.
- Vždy byste měli být důslední, dětem vysvětlete, proč se hračky musí uklidit, a trvejte na tom. Naučíte je tak, že v životě se musí dělat i věci, které nejsou dvakrát populární.
- Je dobré, když půjdete příkladem. Jen těžko můžete své batole naučit, aby si uklízelo po sobě hračky, když vy sami budete mít velký nepořádek v ložnici nebo obýváku. Je to totéž, takže se zamyslete i nad sebou.
Děti do 2 let
Už dvouleté dítě by se mělo učit, že hračky se po hraní samy neuklidí. Ze začátku je to hra, můžete soutěžit, kdo dřív sebere všechny rozházené plyšáky. Ale postupně by se měla stávat ze hry krátká, ale skutečná povinnost. V tomto věku už vás dítě dokáže napodobovat a běhat za vámi třeba s lopatkou nebo ručním vysavačem. Nechte ho, aby zkusilo zamést, pochvalte ho a pak úklid dokončete podle svého.
Uklízejte pokaždé ve stejnou dobu
Vyhraďte si pro uklízení určitou část dne (nejčastěji to bývá večer) a v této době se úklidu věnujte s plným nasazením, netelefonujte během něj, soustřeďte se jen na dítě. Ukažte mu, proč je úklid důležitý a spíš si s ním povídejte o hračkách, které právě uklízíte. Třeba o tom, co hezkého s nimi dítě ten den prožilo a jestli si s nimi bude hrát i další den. Však ono to nakonec půjde!
