Všechno to začalo už hodně dávno. Tehdy jsme ještě bydleli v Brně. Říkala jsem si velké město, tam bude spousta dobrých lékařů a tak jsem si vybrala doktorku blízko tehdejšího bydliště, protože mi bylo jasné, že tam budeme zprvu docházet často kvůli povinnému, ale i nepovinnému očkování (ano, patřím mezi matky, jež své děti očkuje i nepovinným).
Problémy jsme měly s první dcerou vlastně ihned po porodu a tak mě nenapadlo jakožto nezkušenou prvorodičku v tom hledat něco více. Doktoři nic neříkali a tak jsem si myslela, že je prostě jen to dítko "s náročnějším režimem", řekněme. Bohužel jsem byla prostě hrozně vyplašená a když mě pokaždé doktorka tvrdila, že je všechno v pořádku a malá má jen "kojenecký reflux, kojeneckou vyrážku, kojeneckou koliku" no prostě všechno je to jen kojenecké a já jsem jen hysterická prvorodička, nabyla jsem dojmu, že asi opravdu přeháním.
A tak léta plynuly a příznaky se občas zhoršovaly občas jsme je nějak nevnímali, což se o malé určitě říci nedá. Když bylo malé něco málo přes 3 roky, naše už nynější pediatra nás poslala na alergo, protože při jenom zánětu středouší hodně sýpala a tak se bála astmatu kvůli manželově predispozici. Astma se naštěstí nepotvrdilo. Ale za to se nám potvrdila alergie na bílkovinu kravského mléka neboli ABKM a aby toho nebylo málo, tak ještě na kočku (měli jsme dvě). Až teprve po této potvrzené diagnóze jsem si začala uvědomovat souvislosti. A vše do sebe najednou zapadalo. Všechny proplakané dny a noci, všechny výbuchy vzteku, roztěkanost, nesoustředěnost, prostě chudina trpěla 3 roky úplně zbytečně, kdyby mi třeba jen doktorka zmínila, že by to mohlo být něco takového.
Zadejte svůj e-mail a dostaňte z Nutriklubu víc!
Osobně jsem si to dávala dost za vinu, ale na druhou stranu mé okolí mělo pravdu v tom, že já nejsem doktor. Nestudovala jsem medicínu a nemohla jsem to jen tak vědět, když mi to nikdo nezmínil. Takže za sebe hlásím, volte pediatra pečlivě a ne jako zprvu já. Zvolte si doktora se kterým se budete moci i pobavit, dozeptat a úplně nejvíc nejlepší je, dotazy či připomínky si napsat třeba na papír, či do mobilu a pak se na vše zeptat, abyste na nic nezapomněli. Je lepší se ptát i na maličkosti nebo "hlouposti".
Nejdříve mě vůbec nenapadlo, že i to jak byla malá uvztekaná, je vlastně zapříčiněno fyzickým zdravotním nepohodlím. A už jsem pomalu i zvažovala návštěvu dětského psychologa. Nicméně to smysl dává. Ještě pořád je to pro nás relativně nové, takže ohlídat úplně vše je dost těžké, ale naučit se dá vše. Hlavně, že vidím, že to má efekt a vše se pomalu napravuje. A to je to nejvíc nejlepší, co se mohlo stát!
Takže všem, co jsou třeba v podobné situaci přeji pevné nervy, nenechte se odbýt a raději udělat jeden klidně i zbytečný odběr krve, než nechat dítě roky trpět, protože je někomu něco nechtělo.
Pac a pusu v klusu
Radu
