Vychováváme bilingvní dítě! 5 rad, jak na dvojjazyčnou výchovu

matka a otec vychovávají své dítě v dvojjazyčném prostřetí

Máte-li to štěstí, že dítě vyrůstá s rodiči, z nichž každý mluví jinak, je to výhoda. Ale i zde platí určitá pravidla. Zjistěte, v čem být opatrní.

Nebude dítě spíše zmatené a neuškodí mu to? Rozhodnutí o dvojjazyčné výchově by měla vždy předcházet diskuze a zvážení několika faktorů, které je nutné dodržovat, aby tzv. bilingvní výchova k něčemu byla.

Každý rodič dnes chce, aby jeho dítě umělo nějaký jazyk – dávají děti už ve školce na angličtinu a chtějí, aby se toho co nejvíc a nejdřív naučilo. Na to, kdy se začít učit cizí jazyk, se názory odborníků liší, obecně ale platí, že čím dřív přijde dítě do styku s cizím jazykem, tím lépe. Ideální je pak situace, když dítě žije v dvojjazyčném manželství, kde každý rodič mluví jiným jazykem. Takový bilingvismus je dítěti přirozený. Ten, kdy se dítě „učí“ jazyk ve školce apod., je již bilingvismus umělý.

Poraďte se s odborníkem, a rozhodně nic neuspěchejte. Výuka cizího jazyka vyžaduje vždy důslednost – lepší je zvolit dvojjazyčnou školku, kde je rodilý mluvčí, cizojazyčnou chůvu a podobně – v opačném případě si dítě může zafixovat nesprávné návyky, které se zautomatizují a později jen těžko odstraňují.

„Když jsem se seznámila s Jackem, vůbec jsem dopředu nepřemýšlela nad tím, jak bude naše budoucnost vypadat. Milovali jsme se a vzali jsme se. Rozhodli jsme se, že budeme žít tady, v Čechách. Mluvili jsme spolu doma anglicky, Jack se učil česky. Pak jsem otěhotněla a začali jsme řešit, jak budeme doma s malým mluvit. Když se David narodil, mluvila jsem na něj česky a Jack anglicky,“ vypráví třicetiletá Marie z Českých Budějovic.

Máte-li to štěstí, že dítě vyrůstá s rodiči, z nichž každý mluví jinak, je to výhoda. Ovšem i zde platí určitá pravidla:

  1. Začněte s dítětem mluvit co nejdříve a v obou jazycích. Dítě pak oba jazyky vnímá a vstřebává a učí se je bezděky. Nebojte se, že by si oba jazyky pletlo dohromady, zhruba od dvou let začne oba jazyky oddělovat a rozlišovat.
  2. Při mluvení s dítětem buďte důslední a jazyky jasně oddělujete, i při oslovování dítěte, i při komunikaci mezi sebou, což není vždycky jednoduché. Bilingvní rodiče často mění mluvu a používají smíšené věty, což není dobře.
  3. Používá dítě smíšené věty? Nevadí, netrestejte ho za to a nenuťte ho, aby použilo jazyk, který si přejete vy.
  4. Dopřejte dítěti komunikaci s lidmi, kteří mluví jen jedním z jazyků – babičky, dědečkové, tedy, kamarádky…
  5. Jakmile se oba jazyky „ukotví“, může se jeden z jazyků stát dominantnější a dítě používá častěji jen jeden. Proto se snažte, aby dítě poslouchalo rozhlas, dívalo se na filmy v jazyce, který se „upozadil“, čtěte mu pohádky, nechte ho, aby psalo dopisy příbuzným do ciziny, odkud pochází jeden z rodičů. Pamatujte, že je důležité neustále cvičit a cvičit, jinak se prostě zapomíná.

Info: Statistiky říkají, že bilingvní děti mluví dříve a je přirozené, že děti procházejí stádiem míchání obou jazyků. Tento stav je pouze přechodný. Pokud začnete dítě učit cizí jazyk před třetím rokem života (například ve školce apod.), doba osvojení je delší, ale kratší než kdyby se dítě začalo učit později nebo až v dospělosti.