Rozvíjíme řeč a komunikační schopnosti dítěte, III. díl: od 1 do 3 let

matka rozvíjí komunikační schopnosti dítěte hrou

Od prvních slov začíná dítě s krátkými větami a objevuje složitost řeči. Ne vždy jde vše bez problémů. Nepoužívá slova správně? Špatně skloňuje? Hlavně nepanikařte a trpělivě řeč cvičte.

Jako jedny z prvních používají děti zvukomalebná citoslovce: bác, jéje, haf. Teprve později postupně přichází na řadu i ostatní slovní druhy a slovní zásoba se zvyšuje a začínají vznikat věty typu  „Táta pápá“, „Míša hají“ atd. V období od 1 do 3 let je řeč a komunikace vůbec spjata s konkrétními jevy a věcmi. Slova označují konkrétní věci.

Od 1. roku věku začíná dítě napodobovat dospělé, opakovat slova a objevuje mluvení jako zajímavou činnost.

Okolo 1,5 roku nastává první období otázek. Dítě se rádo a často ptá: „Co je to?, Kdo je to?“ Prostřednictvím těchto otázek si zvyšuje nejen svoji slovní zásobu, ale rozvíjí také schopnost dialogu. Proto je třeba dětem odpovídat, přestože někdy nám, rodičům, dochází síly.

Od 2 let zpravidla začíná pomocí řeči dosahovat drobných cílů a ovlivňovat dospělé.

Ve 3 letech již vyjadřuje pomocí slov svoje myšlenky.

Okolo 3 let nastává čas, kdy děti začínají zevšeobecňovat, abstrahovat. Velmi rychle narůstá slovní zásoba a může se stát, že dítě začne zadrhávat, opakovat slova. Není nutné hned panikařit. Zpravidla se v tomto období jedná o fyziologický jev, který rychle odezní, pokud je zvolen vhodný postoj rodičů, tedy nekárat, netrestat... Je dobré dítě nenásilně zastavit a říci, aby vám slovo pošeptalo. Při šeptání pak dítě již zpravidla nezadrhne.

V tomto období se objevuje další fáze otázek „Proč?“ Děti se stalé dokola ptají a rodiče stále dokola odpovídají, nebo by se alespoň měli snažit odpovídat co nejdéle.

V období do 4 let dítě neskloňuje ani nečasuje nejprve vůbec a později ještě ne správně. Je to normální a není třeba se zbytečně znepokojovat. Později začíná skloňování a časování napodobovat podle dospělých a to naprosto pravidelně, takže vznikají slova jako dobřejší, lepšejší a další.

Jak rozvíjet komunikaci batolete?

1. Využívejte základních prvků komunikace

Komunikovat pokud možno tváří v tvář a na stejné úrovni - umožníte tak dítěti lepší oční kontakt, může sledovat ústa mluvčího, což mu pomáhá v odezírání jednotlivých hlásek a upevňování způsobu jejich tvoření.

  • Mluvte jasně, zřetelně, využívejte základní slovní zásobu a krátké věty.
  • Pojmenovávejte stručně a jasně, co právě děláte. Mohou to být vaše činnosti, předměty kolem vás i to, jak se cítíte. Dítěti tak poskytujeme množství slov k rozšíření slovní zásoby, ale pomáháme mu též věnovat pozornost tomu, co se děje, což je důležité pro jeho schopnost zorientovat se v situaci.
  • Obsah a forma - to co říkám, tedy obsah, musí být v souladu s tím, jakým způsobem to říkám, tedy s jakou intonací, dynamikou. Je dobré mít na paměti, že děti do 6 let nerozumí ironii.

Příklad ze života

Dítě ukazuje obrázek ze školky. Rodič se na něj dívá a komentuje: „Dneska jste ve školce malovali, že? Copak jsi to tu namaloval?“

Dítě odpovídá: „Suna“.

Rodič: „Aha, suna, suna a kde je sun?“

Dítě ukazuje na obrázek a říká sun.

Rodič: „Aha, tady je sun. To je krásně povedený sun, a co dělá?“

Dítě: „Papa“.

Rodič: „Aha papá, sun papá. Sun je slon, slon papá, je to tak?“

2. Předcházejte neporozumění 

Opakujte to, co dítě říká. Pokud dítěti nerozumím a nepoznám, co říká, opakuji to, co slyším a s tímto zvukem si mohu různě hrát. Měním intonaci, hlasitost, tempo... Dávám tak dítěti najevo, že ho slyším a vnímáním, dávám si čas na přemýšlení nad tím, co by to mohlo být za slovo.

Jsem na straně dítěte, jsem s ním v jeho „trápení“. Pokud dítěti rozumím, zopakuji slovo, které rozumím, správně po stránce výslovnosti, aby dítě mělo správný vzor pro nápodobu.

3. Buďte aktivní

Říkejte si s dětmi různá říkadla doplněná hrou na tělo tleskáním, plácáním, dupáním. Zajímavá jsou pro děti i rytmická říkadla obsahující citoslovce. Zkuste třeba pohybovou básničku:

„Kovej, kovej kováříčku (tlučeme pěstičkou do chodidla na noze),

okovej mi mou nožičku (tlučeme druhou pěstičkou do druhé nohy),

okovej mi obě (plácáme se do stehen),

zaplatím já tobě“ (tleskáme).

Nebo písničky s pohybem:

„Až já budu velká (dítě zvedá ruce až nad hlavu),

bude ze mě selka, (ruce do boku),

přijďte k nám (ukazujeme směrem k nám),

já vám dám plný krajáč mléka.“

TIP: Zpívat melodii jednoduché písničky můžete i na slabiky např., dadada, nanana ad.

4. Motivujte

Pochvala, povzbuzení, motivace - to vše dítě pozitivně povzbudí v dalších snahách. Dítě chválíme za konkrétní věci: „Já už ti krásně rozumím, ano, je to auto. Povídej dál.“ Pokládáme otázky, které se týkají daného slova, pojmu.

Každý se nejlépe učí to, co ho baví. Dítě často samo přijde s aktivitou, neodmítejte ji. Pokud iniciativu dítěte vidíte a slyšíte, snažte se pracovat s ní a ne vymýšlet svoji vlastní rodičovskou.

5. Vyprávějte si nad obrázky

S dítětem si můžete vyprávět o tom, co na obrázku je, kde to je, jak to vypadá... Pokud dítě neví, co by řeklo, dáváme mu vždycky možnosti: „Je to slon nebo dům?“

Děti získávají v tomto období velkou slovní zásobu. Většinou je obsáhlejší ta pasivní, tedy slova, kterým dítě rozumí, ale samo je nepoužívá, a ne vždy si na ně dokáže vzpomenout a vybavit si jejich správné znění. Tím, že dáme dítěti na výběr ze dvou možností, mu slovo připomeneme, a tak posilujeme mimo vyjadřovací schopnosti i jeho sebevědomí.

Necháváme dítě na obrázcích vyhledat to, co říkáme, a pak ho necháme na onu konkrétní věc ukázat a mluvit o ní.

Zkuste si na tyto aktivity vyhradit alespoň několik minut denně. Pokroky vašich dětí vám budou sladkou odměnou za vaši trpělivost a ochotu věnovat jim svůj čas, byť by byl sebedražší.

Autor: Mgr. Martina Kovářová, speciální pegagog - logoped