Jak byste popsala svůj první rok v roli mámy?
Jízda emocí na horské dráze. Náročný, nepřipravitelný, bláznivý. Jsou to pocity únavy, selhání, zoufalství a ale také naprosto krásné a boží. Plný lásky, štěstí, vděku, pokory a nadšení. Role mámy je role na celý život.
Jak jste se na mateřství připravovala? Jste ten typ maminky, která hledá rady na internetu a v knížkách?
V těhotenství mi nebylo vůbec dobře, nebylo to pro mě krásné období. Snažila jsem se tedy hodně odpočívat, spát a číst si. Četla jsem si knížky o přirozeném porodu, hypnoporodu, něco o mateřství a prvních dnech s miminkem. Naopak hledat něco na internetu jsem si zakázala už od začátku.
Co vám rodičovství přineslo a čeho jste se naopak musela vzdát?
Rodičem jsem 15 měsíců, stále je to pro mě nové a někdy sama nevěřím tomu, že jsem máma. Ze dne na den se změnil můj život, náš život. Byli jsme s manželem dva. Zodpovědní jsme byli hlavně sami za sebe a veškerý svůj volný čas jsme věnovali sobě. Teď už nemáme zodpovědnost jen sami za sebe. Máme 24 hodin zodpovědnost za našeho syna. Od jeho narození se všechno řídí podle něj a veškerý náš volný čas je pro něj. Nemůžeme vstát nebo si jít lehnout kdy chceme. Když venku prší nemůžeme si říct, dneska nevylezeme z postele. Rodičovství nám ale dalo něco, co nejde popsat, dokud se někdo rodičem nestane. My se o ten náš čas hrozně rádi dělíme. Jsme rodina a děláme čím dál tím víc věcí společně a to nás naplňuje. Ani jeden z nás by to neměnil.
Gábi, vypadáte skvěle! Prozradíte, jak jste se dostávala po porodu zpět do formy?
Jééé děkuju! Před otěhotněním jsem žila hodně aktivně a věnovala jsem se zdravému životnímu stylu. Chodila jsem běhat, cvičila jsem doma nebo jsem chodila i 4x týdně na skupinové tréninky. Po porodu, hned jak to šlo, jsem začala chodit na rychlejší procházky s kočárkem. Hodně jsem své tělo poslouchala a hlavně jsem pravidelně a zdravě jedla. Asi 6 měsíců po porodu jsem zase začala pomalu cvičit doma. Později i běhat. A taky to dělá hodně aktivní dítě, vedle něj se moc nezastavím :))
Na svém instagramovém profilu se věnujete vaření a pečení. Jak se vám daří tato vášeň skloubit s výchovou malého neposedy?
V šestinedělí mi hodně pomáhala mamka. Vařila, pekla a nosila nám to. Taky žije zdravě :)) Po šestinedělí jsem se do kuchyně zase vrátila. Syn byl v kuchyni se mnou a postupně si na to zvykl. Většinou vaříme a pečeme spolu. Je hodný a nechává mě. Má v každé místnosti svůj koutek na hraní a v kuchyni dokáže dlouho kramařit. Pokud toho mám hodně nebo musím něco odevzdat klientovi, je s manželem nebo si ho vezme babička do kočárku. Je to sice neposeda a všude musí všechno prozkoumát, ale doma je ve svém prostředí klidný :)
Teď položíme trošku osobnější otázku.. co Vy a kojení? Bylo pro Vás těžké přejít na pokračovací mléko?
Moc jsem si přála kojit. V průběhu těhotenství jsem zjistila, že mám vpáčené bradavky. Nosila jsem proto formovače bradavek, abych se na kojení připravila. Hodně jsem si o tom četla a na začátek jsem si pořídila kloboučky. V porodnici mě sestřičky chválily. Bohužel malej po porodu zhubnul. U kojení hodně spinkal a ani já jsem neměla tolik mléka. Doma jsme bojovali. Měla jsem u sebe i laktační poradkyni, chodili jsme do nemocnice na vážení a bohužel jsem musela dokrmovat umělým mlíčkem. 4 týdny po porodu mě odvezla záchranka rovnou na operační sál. Od porodu jsem kvůli přirostlé placentě prodělala dvě operace a byla potřeba další. Ovšem hrozilo odebrání dělohy. Abychom se tomu vyhnuli, musela jsem podstoupit konzervativní léčbu. Kvůli lékům jsem musela přestat kojit. Bylo mi to líto, obrečela jsem to, ale důležitá byla zdravá máma. Chceme mít další dítě a já jsem si naštěstí uvědomila, že i přes to, že nebudu kojit, budu tou nejlepší mámou pro svého syna. Věřila jsem, že i na pokračovacím mlíčku bude můj chlapeček dobře prospívat.
Prozradíte nám, jaký okamžik z prvního roku s Čendou byl ten nejtěžší? A naopak kdy Vás malý synek v tom nejlepším slova smyslu odzbrojil svým chováním, výrazem nebo žvatláním?
Nejtěžší bylo sehrát se v šestinedělí a taky mé poporodní zdravotní komplikace spojené s tím, že jsem se třeba nedokázala zvednout z postele a postarat se o malého. Také kolem 6. měsíce, kdy mu začaly růst zoubky a v noci plakal tak moc, že jsem brečela s ním. Naopak nejkrásnější momenty byly, když se začal smát nahlas a naučil se něco nového.
Je něco, co Vás ve výchově Vašich rodičů vyvádělo z míry a čeho se chcete u výchovy Čendy vyvarovat?
Je jedna hlavní věc, kterou pro svého syna chci, protože já jsem jí neměla. Chci, aby vyrůstal v úplné rodině. Aby měl mámu a tátu, který tu pro něj vždy budou.
Blíží se léto a čas dovolených. Patříte k těm, kdo mají rádi všechno do puntíku naplánované, nebo prostě sbalíte kufry a vyrážíte, kam Vás zrovna v tu chvíli napadne? Prozradíte nám, kam se letos chystáte?
Já jsem člověk, který musel mít všechno do puntíku naplánované. Vše sepsané a promyšlené. Od té doby, co se narodil malý, dopředu moc neplánujeme. Za prvé se řídíme jeho potřebami a za druhé situací, jaká je vzhledem ke covidu. Chceme někam s rodinou, s kamarády a někam jen my tři. Začínáme plánovat.
Máte nějakou radu, doporučení nebo vychytávku, se kterou byste se chtěla s ostatními rodiči podělit? Váš vzkaz se může týkat výchovy, mateřství nebo maminek samotných.
Dělat vše podle svého svědomí. Neporovnávat sebe s ostatními maminkami a stejně tak neporovnávat své děti s ostatníma dětma. Taky, že každý špatný den jednou končí. Vše není vždy zalité sluncem, ale najít si na každém dni nějaký radostný paprsek
Zadejte svůj e-mail a dostaňte z Nutriklubu víc!
