Jedenáctý a dvanáctý měsíc života je v psychomotorickém vývoji dítěte velmi významným předělem. Za dvanáct měsíců, které jsme společně krok za krokem sledovali, se totiž z motoricky ne příliš dovedného kojence stává zdatné, zvídavé a všudypřítomné batole.
11. měsíc
V tomto měsíci by váš kojenec měl zvládat všechny dovednosti natolik dokonale, že by mu neměly činit žádné obtíže.
Klek na všech čtyřech
V kleku na všech čtyřech končetinách je již dítě natolik stabilní, že dokáže uvolnit jednu ručičku a uchopit s ní hračku a poté si s hračkou sednout do vzpřímeného sedu s rovnými zády, volně nataženýma nohama vpřed a s hračkou si v této poloze pohrát. Vše činí, aniž by muselo výrazně vyrovnávat svou rovnováhu v předozadním či bočním směru. Pokud dítě uvidí v libovolné vzdálenosti jiný zajímavý objekt, mělo by se samo bez koordinačních problémů dostat k hračce, osobě nebo objektu, který zaujal jeho pozornost způsobem tzv. zralého lezení po všech čtyřech končetinách. Dostatečně by vaše dítě mělo mít natrénované také vstávání u nábytku a to tak, že dokáže při vstávání libovolně střídat nakročení obou dolních končetin.
Jaké nové činnosti se miminko naučí?
Stoj
Stoj v počátcích vypadá tak, že má dítě tzv. uzamčená kolena (tedy kolena jsou maximálně propnutá bez možnosti mírného pokrčení). S tímto jsou spojeny i další změny v držení těla. Zpočátku může mít dítě skloněnou pánev vpřed, což můžete pozorovat jako vystrčený zadeček vzad, dále mívá vypouklé bříško vpřed, ramena vytažená vzhůru k uším, hlavičku mírně předsunutou. Ručičkama se pevně drží předmětu, u kterého se dokázalo postavit a často jej lze jen stěží odtrhnout a vzít mu předmět z ruky. Samo dítě často nedokáže volně předmět pustit a trvá chvíli, než k uvolnění dojde. Stejně jako má dítě zaťaté pěstičky a silně se drží rukama předmětu, tak i prstíčky na noze jsou zaťaté do podložky. Působí to, jako by se dítě drželo ve stoji i nohama. Teprve až s přibývajícím časem a množstvím procvičování se stoj uvolní a stane se vyspělým stojem. Uvolní se uzamčená kolena, rozvolní se pěstičky apod. Dítě bude moci lépe pracovat se svým těžištěm, sklopí pánev vzad, bříško zatáhne do roviny, ramínka uvolní a protáhne krk. Hlavičku postaví do osy celého těla a nebude ji již ve stoji předsouvat. Zároveň s tím se uvolní i prstíky na nožičce.
Sed
Jako další důkaz toho, že dítě zvládá stoj bravurně, je fakt, že se dokáže samo posadit ze stoje do dřepu, aby zvedlo hračku, a z tohoto dřepu opět vstát.
Chůze
Jakmile bude moci samo uvolňovat ručičku (jednou rukou se bude stále přidržovat, aby nespadlo zpět na zem), bude se pokoušet dosáhnout na hračku či předmět, na který vidí a leží blízko něj. Bude se tedy snažit dosáhnout ručičkou co nejdále do strany, až na předmět dosáhne a stáhne si jej k sobě. Pokud je již dítě dostatečně šikovné ve stoji (a stojí např. u konferenčního stolku), odváží se chytit se stolu dále od těla do strany a udělat drobný krůček za ručičkou. Přisune pak druhou nožičku a stejnostrannou ruku. Tento pohyb zopakuje tolikrát, kolikrát je potřeba, aby se dostalo ke vzdálenější hračce. Jedná se o tzv. quadrupedální lokomoci, což znamená, že dítě k chůzi ve stoje používá všechny čtyři končetiny. Tímto způsobem dokáže dítě ujít několik metrů, a proto bychom měli být ostražití! Na co dítě doposud nedosáhlo, k tomu se dnes dostane zcela bez problémů a v mnohém vás může, nejen pozitivně, překvapit.
Překonávání překážek
Pokud před dítě postavíte nízký předmět, tuto překážku bude umět přelézt.
Pozor na chyby naznačující nesprávný vývoj dítěte!
Je nutné upozornit na chybičky, kterých se děti dopouští a často jim bývají promíjeny s omluvou, že takto to dělá hodně dětí. Mnohdy maminky ani netuší, že jejich drobeček nějakou chybu dělá. Avšak chyby jsou vždy známkou nesprávného vývoje dítěte, a proto je dobré začít dítě vhodně stimulovat tak, aby došlo k nápravě špatné koordinace pohybu včas. Aby tyto chyby nepokračovaly, nekumulovaly se a neovlivňovaly další vývoj dítěte.
Sed mezi patami
Sed mezi patami je nejčastější chybou. Je pravda, že dětí, které sedají tímto způsobem, je velké množství, ale tento způsob sedu není hodnocený jako správné držení těla. Dítě, které volí sed mezi paty, nedokáže dostatečně zpevnit bříško, pánevní svaly, svaly zad apod. Proto je pro něj podélný sed nepohodlný, respektive dítě v podélném sedu není stabilní, a tudíž jej nevyužívá ke hře. Pokud si dítě svou nestabilní pánev položí mezi nožičky, vytvoří mu nožičky širší základnu a v ní se dítě cítí bezpečněji a pohodlněji. Navíc vnitřní rotace v kyčli, která je bezpochyby přítomna při tomto sedu na obou kyčlích, nemá příznivý vliv pro formování tvaru hlavice stehenní kosti a jamky v pánevní kosti.
Překážkový sed
Dalším nesprávným sedem je překážkový sed. Tento typ sedu je obdobou sedu mezi patami. Opět zde jedna nožička lépe fixuje pánev a vytváří tak sed stabilnější a zároveň kyčelní kloub je opět vnitřně rotován.
Předsunuté držení hlavičky
Třetí častou chybou je stálé předsunuté držení hlavy, vypouklé bříško, vysunutá ramínka k uším apod. Dítě při těchto chybách může být v jakékoli poloze či činnosti, ať už sedí, stojí, leze, či se snaží z bříška přetočit na záda a zpět, nebo chodí, běhá apod. Stejně jako předchozí dva body i toto držení je známkou celkově nižšího svalového napětí tzv. hypotonie.
Samostatná chůze: Do konce 1. roku
Do konce dovršení 1. roku se dítě naučí chodit. Mezi tím, že dokáže vstát u nábytku a prvním krokem do volného prostoru, musí ještě chůzi „nanečisto“ nacvičit okolo nábytku. Ta je koordinačně složitým procesem a dítě na něj bude potřebovat dostatek času, než se pustí nábytku a udělá ten vysněný krůček k vám.
Mohlo by vás také zajímat: Hračky a aktivity pro batole
12. měsíc
Jaké nové činnosti se miminko naučí?
Vykročení do prostoru
V průběhu 12. měsíce by se vaše miminko mělo odvážit a vykročit do prostoru. Počátky uvolnění ruky od nábytku jsou opět postupné. Nejprve dítě musí dokázat uvolnit ruku a namísto toho, že ji položí dále od sebe, se musí dokázat otočit v trupu směrem vzad. Rotace trupu není opět nic jednoduchého. Pokud to dítě dokáže, dokáže i nakročit nožičkou za sebe, stojí tedy bokem k předmětu, u kterého se postavilo. Vzdálenost mezi nábytkem či osobami, mezi kterými prochází, je zpočátku krátká. Může se jednat i o pár desítek centimetrů. Pro dítě je důležité, aby když nakloní své těžiště do prostoru, mělo jistotu, že se brzy bude moci něčeho či někoho zachytit. Vaše dítě se učí ovládat své těžiště a prakticky celý pohyb vpřed.
Chůze je tedy jen „dobíhání“ těžiště, které je neustále před středem těla. Vzhledem k tomu, že počátky nejsou snadné, dítě opět volí v držení těla polohy takové, v jakých si je naprosto jisté. Opět tedy nakloní pánev vpřed a vy můžete pozorovat, že vystrčí zadeček a vypoulí bříško. Ramínka vysune k uším a ručičky postaví k ramenům tak, že paže má pokrčené v loktech. Často děti zpočátku zatnou i prstíky v pěstičky. Dítě se prakticky při každé nestabilní nové dovednosti vrací jakoby do novorozeneckého držení těla, což je v počátcích získávání nové dovednosti vždy normální. Tyto nedokonalosti, kdy se dítě např. hrbí, ramínka drží vysoko u oušek, je nestabilní a má tendenci padat, by měly být jen krátkodobé (přibližně první 2 týdny). Dítě by se mělo brzy naučit chodit se správným držením těla.
Nové botičky? Buďte trpěliví!
O stupínek zpět ve vývoji se dítě vrací i v případě, kdy mu poprvé obujete botičky. Je to pro něj něco nového, proto bude mít sklon vrátit se v držení těla jakoby o krok zpátky.
Stejně tak i chůze doma, ve známém prostředí, bude naprosto jiná než v případě, že postavíte dítě na trávník, chodník, do mírného kopečku apod. Dítě bude vždy za nových podmínek na novém terénu méně jisté. Naprosto jistou chůzi se správným držením těla dítě získá až kolem 15. měsíce.
Šplhání po nábytku
Dítě dokáže vylézt na nábytek a opět z něho slézt dolů. Buďte opět ostražití! Na dětských chirurgiích se často objevují děti, které spadly z vyšší polohy. Vzhledem k anatomii těla dítěte je hlavička v poměru k tělu těžší a většina pádů z výšky končí dopadem na hlavičku.
Stoj volný
Dítě se udrží samo chvilku ve stoji a přitom nezatíná prstíky nohy do podložky. Stoj je tedy volný.
Konec slintání
Přestává slintat (výjimkou jsou mnohá období růstu zubů).
Konec žužlání předmětů
Dítě si přestává dávat věci do pusy.
Vaše miminko ušlo velký kus cesty ve svém psychomotorickém vývoji za relativně krátkou dobu. Nemalý kus cesty jej ještě čeká. Nicméně po dovršení 1. roku opouští váš brouček období kojence a stává se z něj zdatné, zvídavé a všudypřítomné batole.
Pokračujte na další článek o psychomotorickém vývoji děti ve věku 13 až 18 měsíců.
Autor: Mgr. Iva Bílková, fyzioterapeutka
